Nový stavební zákon je o penězích. Již brzy skončí přechodné období a pokud hlavní město Praha do 1. 7. 2024 prostřednictvím vlastních opatření obecné povahy nepožádá o prostředky pro budování veřejné infrastruktury a služeb a pro řešení přechodu k uhlíkové neutralitě, tak připraví občany hlavního města o stovky miliard korun.
Jak je prokázáno dále, Praha neplní veřejné úkoly, rozvíjí se na úkor regionů, nenaplňuje cíle udržitelného rozvoje, nekoordinuje vlastní rozvoj k tomu, aby se mohla stát inovačním leaderem v rámci ČR, EU i světa.
Závěr z informací získaných od Magistrátu hlavního města Prahy
(OTÁZKY – ODPOVĚDI – KOMENTÁŘE k udržitelnému rozvoji hl. města Prahy)
V obecné rovině existuje organizační řád i úkoly, které umožňují dílčí naplňování potřeb veřejného zájmu. Hlavní město Praha však potvrzuje, že řádně neplní veřejné úkoly, které mu byly svěřeny Vládou ČR.
● Neplní Vládou stanovené cíle udržitelného rozvoje.
● Nemá vytvořeny podmínky pro účinnou koordinaci činností v území.
● Nemá konkrétní akční plány (není návaznost na podrobné územní plánování).
Přes velký prostor, které organizační složky hlavního města Prahy ke své práci mají, jim chybí jasný kompas v zavedených postupech strategického řízení, aby mohly posoudit smysluplnost plánovaných investic a mohly poznávat, hodnotit a rozhodovat v souladu s uznanou podobou veřejného zájmu.
Hlavní město Praha nevnímá přímou souvislost s novým stavebním zákonem a neuvědomuje si ani riziko škod, které může způsobit tím, že si v přechodném období nevloží do územně plánovací dokumentace požadavky na pořízení územních studií, regulačních plánů a uzavření plánovacích smluv.
Je zde zásadní problém ve slučování městské dopravy a mezinárodní tranzitní dopravy.
Trasa dálnice D0 518, 519 je stabilizována a opakovaně potvrzována na základě požadavku vytvoření městské obslužné komunikace, která však má být zároveň dálnicí.
Ve městě všichni řeší, jak město zklidnit a jak regulovat a preferovat městskou dopravu (Co by měli všichni vidět).
Požadavek, aby se doprava ve městě řešila sloučením s mezinárodní neregulovatelnou dálnicí, je takový unikát, že k němu není ani možné dohledat nějaký vhodný příklad ze světa. Nikdo už tak dnes nepostupuje!
Všechny státy EU se zavázaly ke společnému postupu v dekarbonizaci a k přechodu na uhlíkovou neutralitu. Pro soukromé i veřejnoprávní korporace vzniká postupně legislativa, která sleduje 17 cílů OSN, které vychází ze tří pilířů udržitelného rozvoje. Pro velké producenty CO2 vznikají taxonomie. Velké korporace a společnosti již dnes musí povinně zavést SDG reporting, ve kterém každoročně informují, jak naplňují vlastní dekarbonizační cíle a jak přispívají k plnění 17 cílů OSN. Stejně tak i státy EU zpracovaly své strategické rámce, které jsou navázány na Agendu 2030. Ta převádí Strategický rámec ČR 2030 na 17 cílů OSN. Stejným způsobem představují svoji vizi všechny státy EU. Tento postup umožňuje sledovat naplňování společných cílů, koordinovat společnou činnost a vytvářet legislativu.
Česká republika už v roce 2018 vydala organizační pokyn všem orgánům veřejné správy a samosprávám, aby byly podle Strategického rámce ČR 2030 zpracovány vlastní strategické plány a zavedeno strategické plánování a řízení. V návaznosti na to je nyní zpracovávána i legislativa.
Pokud hl. m. Praha nemá zorganizovanou vlastní činnost a nekoordinuje své cíle s cíli, ke kterým se ČR zavázala v EU, hrozí, že celá ČR do budoucna nebude konkurenceschopnou zemí.
Praha je ekonomickým hegemonem celé ČR s největším inovačním potenciálem. Pokud hl. m. Praha může, pak tedy i musí být inovační leader a pomáhat celé ČR plnit společné cíle a aktivně spolupracovat na přechodu na uhlíkovou neutralitu.
Veřejnoprávní korporace v přenesené působnosti vykonávají celou řadu úkolů. Z nich pak zejména územní rozvoj a vzdělávání představuje úhelný kámen rozvoje, bez kterého se soukromý sektor neobejde. Koordinační role samospráv jako veřejnoprávních korporací je v těchto oblastech zcela nezastupitelná.
Odpovědi na otázky dokládají, že hlavní město Praha si svoji odpovědnost k ČR ani neuvědomuje. Není na svoji roli připravena a ani se na ni nepřipravuje. Nejedná se jen o pochybení, ale jedná se i o zanedbání zákonných povinností. V době, kdy jsou občané prakticky denně konfrontováni s důsledky, které plynou z dekarbonizačních závazků, je tento přístup těžko omluvitelný.